Home / Czech / Czech BKR Bible / Web / Job

 

Job, Chapter 13

  
1. Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
  
2. Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
  
3. Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
  
4. Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
  
5. Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
  
6. Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
  
7. Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
  
8. Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
  
9. Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
  
10. V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
  
11. Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
  
12. Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
  
13. Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
  
14. Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
  
15. By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
  
16. Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
  
17. Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
  
18. Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
  
19. Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
  
20. Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
  
21. Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
  
22. Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
  
23. Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
  
24. Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
  
25. Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
  
26. Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
  
27. A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
  
28. Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.