1. Začal k nim mluvit v podobenstvích: "Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.
2. V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice.
3. Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpět s prázdnou.
4. Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a zneuctili.
5. Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných - jedny zbili, jiné zabili.
6. Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: `Na mého syna budou mít přece ohled.´
7. Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: `To je dědic. Pojďme a zabijme ho a dědictví bude naše!´
8. A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice.
9. Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným.
10. Nečetli jste v Písmu slovo: `Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným;
11. Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích´?"
12. Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.
13. Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.
14. Ti šli a řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?"
15. On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: "Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!"
16. Když mu jej podali, zeptal se jich: "Čí je tento obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
17. Ježíš jim řekl: "Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu." Velice se nad tím podivili.
18. A přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:
19. "Mistře, Mojžíš nám ustanovil: `Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.´
20. Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka.
21. Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí.
22. A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena.
23. Komu z nich bude patřit, až po vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku."
24. Ježíš jim řekl: "Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží!
25. Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
26. A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: `Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův´?
27. On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!"
28. Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"
29. Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;
30. miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´
31. Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není."
32. I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;
33. a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary."
34. Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.
35. Když Ježíš učil v chrámu, řekl jim ještě: "Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův?
36. Sám David řekl v Duchu svatém: `Řekl Hospodin mému Pánu: usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.´
37. Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy může být jeho synem?" Početný zástup mu rád naslouchal.
38. Když učil, řekl: "Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích,
39. o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.
40. Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud."
41. Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho.
42. Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák.
43. Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.
44. Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa."