1. Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře.
2. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu.
3. I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: "Vyšel rozsévač rozsívat.
4. Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je.
5. Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi.
6. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.
7. Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je.
8. A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet.
10. Učedníci k němu přistoupili a řekli: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?"
11. On jim odpověděl: "Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.
12. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
13. Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou.
14. A plní se na nich proroctví Izaiášovo: `Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte.
15. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.´
16. Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.
17. Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli.
18. Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači.
19. Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.
20. U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá;
21. ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá.
22. U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody.
23. U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou."
24. Předložil jim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.
25. Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.
26. Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel.
27. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: `Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?´
28. On jim odpověděl: `To udělal nepřítel.´ Sluhové mu řeknou: `Máme jít a plevel vytrhat?´
29. On však odpoví: `Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.
30. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.´"
31. Ještě jiné podobenství jim předložil: "Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zaseje na svém poli;
32. je sice menší, než všecka semena, ale když vyroste, je větší, než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích."
33. Pověděl jim i toto podobenství: "Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí."
34. Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil,
35. aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: `Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa.´
36. Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: "Vylož nám to podobenství o plevelu na poli!"
37. On jim odpověděl: "Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka
38. a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království,plevel jsou synové toho zlého;
39. nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.
40. Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku.
41. Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,
42. a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.
43. Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!"
44. "Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.
45. Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly,
46. objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.
47. Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné;
48. když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven.
49. Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých
50. a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů."
51. "Pochopili jste to všecko?" Odpověděli: "Ano."
52. A on jim řekl: "Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré."
53. Když Ježíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud.
54. Přišel do svého domova a učil v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: "Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy?
55. Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?
56. A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?"
57. A byl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě."
58. A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru.