1. Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů.
2. Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl.
3. Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin:
4. "Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!" Toho, kdo nemá rozum, zve:
5. "Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila,
6. nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!"
7. Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se!
8. Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat.
9. Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí.
10. Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.
11. Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života.
12. Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš.
13. Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná.
14. Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách,
15. a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách:
16. "Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!" Toho, kdo nemá rozum, zve:
17. "Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží."
18. Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.