1. Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: "Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna."
2. Abram však řekl: "Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer."
3. Abram dále řekl: "Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?"
4. Hospodin však prohlásil: "Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna."
5. Vyvedl ho ven a pravil: "Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat." A dodal: "Tak tomu bude s tvým potomstvem."
6. Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.
7. A řekl mu: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru, abych ti dal do vlastnictví tuto zemi."
8. Abram odvětil: "Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím?"
9. I řekl mu: "Vezmi pro mne tříletou krávu a tříletou kozu a tříletého berana, hrdličku a holoubě."
10. Vzal tedy pro něho to všechno, rozpůlil a dal vždy jednu půlku proti druhé; ptáky však nepůlil.
11. Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram je odháněl.
12. Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota.
13. Tu Hospodin Abramovi řekl: "Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let.
14. Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním.
15. Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří.
16. Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti."
17. Když pak slunce zapadlo a nastala tma tmoucí, hle, objevila se dýmající pec a mezi těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá pochodeň.
18. V ten den uzavřel Hospodin s Abramem smlouvu: "Tvému potomstvu dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu,
19. zemi Kénijců, Kenazejců a Kadmónců,
20. Chetejců, Perizejců a Refájců,
21. Emorejců, Kenaanců, Girgašejců a Jebúsejců."