1. Řekl jim také: "Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království, přicházející v moci."
2. Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš jen Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima.
3. Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit.
4. Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmlouvali s Ježíšem.
5. Petr promluvil a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
6. Nevěděl, co by řekl, tak byli zděšeni.
7. Tu přišel oblak a zastínil je a z oblaku se ozval hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte."
8. Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného, než Ježíše samotného.
9. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.
10. To slovo je zaujalo a společně rozebírali, co to znamená vstát z mrtvých.
11. A vyptávali se: "Proč říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?"
12. Řekl jim: "Eliáš má přijít napřed a obnovit všecko. Jak to však, že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení?
13. Ale pravím vám, že Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim zlíbilo, jak je to o něm psáno."
14. Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli.
15. A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho.
16. Ježíš se jich otázal: "Oč se s nimi přete?"
17. Jeden člověk ze zástupu odpověděl: "Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha a nemůže mluvit.
18. Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to."
19. Odpověděl jim: "Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přivěďte ho ke mně!"
20. I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil,, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst.
21. Ježíš se zeptal jeho otce: "Od kdy to má?" Odpověděl: "Od dětství."
22. A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám."
23. Ježíš mu řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří."
24. Chlapcův otec rychle vykřikl: "Věřím, pomoz mé nedověře!"
25. Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: "Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!"
26. Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel.
27. Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal.
28. Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?"
29. Řekl jim: "Takový duch nemůže vyjít jinak, než modlitbou a postem."
30. Když odtamtud vyšli, procházeli Galileou; Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo,
31. neboť učil své učedníky a říkal jim: "Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.
32. Oni však tomu slovu nerozuměli a báli se ho zeptat.
33. Přišli do Kafarnaum. Když byl doma, ptal se jich: "O čem jste cestou uvažovali?"
34. Ale oni mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je největší.
35. Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: "Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech."
36. Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich a řekl jim:
37. "Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal."
38. Jan mu řekl: "Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil."
39. Ježíš však řekl: "Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned na to zlořečit.
40. Kdo není proti nám, je pro nás.
41. Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu."
42. "Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.
43. Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného.
45. A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; je lépe pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla.
47. A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; je lépe pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla,
48. 'kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.'
49. Každý bude solen ohněm.
50. Sůl je dobrá, ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji."