1. Když jsme se zachránili, dozvěděli jsme se, že se ten ostrov jmenuje Malta.
2. Domorodci nám prokazovali neobyčejnou přívětivost. Zapálili oheň a všechny nás k němu pozvali, protože se schylovalo k dešti a bylo chladno.
3. Když Pavel nasbíral něco chrastí a přiložil na oheň, vylezla před teplem zmije a pověsila se mu na ruku.
4. Když domorodci uviděli, že mu zvíře visí na ruce, říkali si mezi sebou: "Tento člověk je jistě vrah. I když se zachránil z moře, Spravedlnost mu nedovolila žít."
5. Ale on setřásl zvíře do ohně a nic zlého se mu nestalo.
6. Oni očekávali, že oteče nebo náhle padne mrtev. Když však dlouho čekali a viděli, že se s ním nic zlého neděje, změnili svůj názor a říkali, že je to bůh.
7. V blízkosti toho místa měl pozemky přední muž ostrova jménem Publius. Ten nás vzal k sobě a tři dny nás laskavě hostil.
8. I stalo se, že Publiův otec ležel a byl sužován horečkou a úplavicí. Pavel k němu vešel, s modlitbou vložil na něho ruce a uzdravil ho.
9. Když se toto stalo, přicházeli i ostatní nemocní z ostrova a byli uzdravováni.
10. Ti nás také zahrnuli mnohými projevy úcty, a když jsme vyplouvali, naložili nám věci pro naši potřebu.
11. Po třech měsících jsme vypluli na alexandrijské lodi, která přezimovala na ostrově a měla ve znaku Blížence.
12. Připluli jsme do Syrakus a zůstali tam tři dny.
13. Odtamtud jsme pluli podél pobřeží a dorazili do Regia. A když den nato začal vát jižní vítr, přijeli jsme druhého dne do Puteol.
14. Tam jsme nalezli bratry a byli od nich požádáni, abychom se zdrželi sedm dní. A tak jsme přišli do Říma.
15. Když bratři odtamtud o nás uslyšeli, přišli nám naproti až k Appiovu tržišti a ke Třem hospodám. Jakmile je Pavel uviděl, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy.
16. Když jsme vstoupili do Říma, [setník předal vězně náčelníkovi tábora, ale] Pavlovi bylo dovoleno, aby bydlel v soukromí s vojákem, který ho hlídal.
17. I stalo se, že po třech dnech si svolal přední Židy. Když se sešli, řekl jim: "Muži bratři, já jsem se nedopustil ničeho proti našemu lidu ani proti otcovským zvykům, a přesto jsem byl jako vězeň vydán z Jeruzaléma do rukou Římanů.
18. Ti mne vyslechli a chtěli mě propustit, protože jsem se nedopustil žádného provinění, za které bych zasluhoval smrt.
19. Protože však tomu Židé odporovali, byl jsem nucen odvolat se k císaři, ale ne proto, že bych měl nějakou žalobu na svůj národ.
20. Z toho důvodu jsem vás pozval, abych vás uviděl a promluvil s vámi, neboť pro naději Izraele nosím tento řetěz."
21. Ale oni mu řekli: "My jsme nedostali z Judska o tobě ani psaní, ani nám nepřišel nikdo z bratrů o tobě podat zprávu nebo povědět něco špatného.
22. Rádi bychom však od tebe slyšeli, jaké je tvé smýšlení, neboť o této straně je nám známo, že jí všude odporují."
23. Určili mu tedy den a přišli k němu do jeho bytu ve větším počtu. Vykládal jim a dosvědčoval království Boží a od rána do večera je přesvědčoval o Ježíšovi z Mojžíšova zákona i z Proroků.
24. Někteří se dávali přesvědčit tím, co jim říkal, jiní nevěřili.
25. Byli mezi sebou rozděleni a začali se rozcházet, když Pavel řekl jedno slovo: "Dobře promluvil Duch Svatý k vašim otcům skrze proroka Izaiáše:
26. 'Jdi k tomuto lidu a řekni: Vskutku uslyšíte, a jistě nepochopíte, ustavičně budete hledět, a určitě neuvidíte.
27. Neboť srdce tohoto lidu otupělo, stali se nedoslýchavými a své oči zavřeli, aby snad očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se a já je neuzdravil.'.
28. Ať je vám tedy známo, že tato Boží záchrana byla poslána pohanům. Oni uslyší."
29. [Když to řekl, Židé odešli a velmi se mezi sebou přeli.]
30. Pavel zůstal po celé dva roky ve svém najatém bytě a přijímal všechny, kteří k němu přicházeli,
31. hlásal království Boží a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší otevřeností a bez překážek.