1. Nebuďte mnozí učiteli, moji bratři; víte, že budeme souzeni přísněji.
2. Neboť všichni často chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, ten je dokonalý muž, schopný držet na uzdě i celé tělo.
3. Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, řídíme tím celé jejich tělo.
4. Hle i lodi, ačkoliv jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry, jsou řízeny maličkým kormidlem podle vůle toho, kdo je řídí.
5. Tak i jazyk je malý úd, ale honosí se velkými věcmi. Hle, jak malý oheň, a jak velký les zapálí!
6. I jazyk je oheň, svět nepravosti; jazyk je mezi našimi údy ten, který poskvrňuje celé tělo, zapaluje běh našeho života a sám je zapalován Gehennou.
7. Každý druh zvířat a ptáků, plazů a mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen druhem lidským,
8. ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu.
9. Jím dobrořečíme Pánu a Otci, a jím také zlořečíme lidem, učiněným podle Boží podoby.
10. Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemůže být!
11. Cožpak chrlí pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou?
12. Moji bratři, může fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Tak ani slaný pramen nevydá sladkou vodu.
13. Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže dobrým způsobem života své skutky v moudré tichosti.
14. Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě.
15. To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská.
16. Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatná věc.
17. Moudrost shůry je především čistá, potom pokojná, mírná, poddajná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nepochybující, bez přetvářky.
18. Ovoce spravedlnosti je v pokoji zaséváno těm, kdo působí pokoj.