1. Vyšel odtamtud a přišel do své vlasti; jeho učedníci ho provázeli.
2. Když nastala sobota, začal učit v synagóze. A mnozí, kteří ho slyšeli, byli vyvedeni z míry a říkali: "Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné věci se dějí skrze jeho ruce!
3. Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?" A pohoršovali se nad ním.
4. Ježíš jim říkal: "Prorok není bez úcty, leda ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě."
5. A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých vložil ruce a uzdravil je.
6. A divil se pro jejich nevěru. A procházel okolní vesnice a učil.
7. Zavolal si Dvanáct a začal je posílat dva a dva a dával jim pravomoc nad nečistými duchy.
8. Přikázal jim: "Neberte si nic na cestu, jen hůl, ne chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku,
9. ale mějte uvázané sandály a neoblékejte si dvojí spodní oděv."
10. A říkal jim: "Kdekoli vstoupíte do domu, tam zůstávejte, dokud se odtamtud nevydáte dál.
11. A kterékoli místo by vás nepřijalo a neposlechli vás, až budete odtamtud vycházet, vytřeste prach zpod svých nohou jim na svědectví."
12. Vyšli a vyhlásili, aby lidé činili pokání.
13. Vyháněli mnoho démonů, mazali olejem mnohé neduživé a uzdravovali.
14. Uslyšel to král Herodes, neboť se Ježíšovo jméno stalo známým. Říkalo se: "Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí tyto moci."
15. Jiní však říkali: "Je to Eliáš!" Jiní zase říkali: "Prorok - jeden z těch proroků."
16. Když to uslyšel Herodes, říkal: "Jan, kterého jsem já sťal, ten byl vzkříšen z mrtvých."
17. Neboť sám Herodes poslal a zmocnil se Jana a spoutal ho ve vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, protože se s ní oženil.
18. Jan totiž Herodovi říkal: "Není ti dovoleno mít ženu svého bratra!"
19. A Herodias to měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla.
20. Herodes se totiž Jana bál, věděl, že je muž spravedlivý a svatý, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho vyslechl, byl v úzkých, ale rád mu naslouchal.
21. Vhodný den nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své hodnostáře, vojenské velitele a přední muže z Galileje.
22. Tu vešla dcera té Herodiady, zatančila a zalíbila se Herodovi a jeho spolustolovníkům. Král řekl té dívce: "Požádej mě, oč chceš, a dám ti to."
23. A zapřísahal se jí: "O cokoliv bys mě požádala, to ti dám, až do polovice mého království."
24. I vyšla a řekla své matce: "Oč bych měla požádat?" Ona řekla: "O hlavu Jana Křtitele!"
25. A hned spěšně vešla ke králi a požádala ho: "Chci, abys mi okamžitě dal na míse hlavu Jana Křtitele!"
26. Král se velmi zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a svým stolovníkům ji nechtěl odmítnout.
27. Král hned poslal kata a nařídil přinést jeho hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení,
28. přinesl na míse jeho hlavu a dal ji té dívce a dívka ji dala své matce.
29. Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvé tělo a uložili je do hrobu.
30. Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili i co učili.
31. Řekl jim: "Pojďte vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst.
32. Odjeli tedy lodí stranou na opuštěné místo.
33. Mnozí je uviděli odjíždět a poznali je; seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je.
34. Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. A začal je učit mnohým věcem.
35. Když už se připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a říkali: "Toto místo je opuštěné a je již pozdě.
36. Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a nakoupili si něco k jídlu."
37. On jim však odpověděl: "Vy sami jim dejte najíst." Řekli mu: "Když odejdeme a nakoupíme za dvě stě denárů chleby, dáme jim najíst?"
38. On jim řekl: "Kolik máte chlebů? Jděte a podívejte se." Když to zjistili, řekli: "Pět a dvě ryby."
39. Nařídil jim, aby všechny usadili po skupinách na zelenou trávu.
40. Uložili se do řad po stu a do řad po padesáti.
41. Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a rozlámal chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem.
42. Všichni pojedli a byli nasyceni.
43. A sebrali plných dvanáct nůší úlomků chleba i ryb.
44. Těch, kteří jedli ty chleby, bylo pět tisíc mužů.
45. A hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, zatímco on propustí zástup.
46. Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se pomodlil.
47. A když nastal večer, loď [již] byla uprostřed moře a on sám na zemi.
48. Uviděl je, jak se trápí při veslování, neboť vítr vál proti nim. Okolo čtvrté noční hlídky přicházel k nim kráčeje po moři a chtěl je minout.
49. Když ho uviděli, jak kráčí po moři, pomysleli si, že to je přelud, a vykřikli.
50. Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On s nimi hned promluvil a řekl jim: "Vzchopte se, já jsem! Nebojte se!"
51. A nastoupil k nim do lodi a vítr přestal. Byli ve svém nitru naprosto ohromeni [a divili se].
52. Neboť nepochopili, co jim bylo ukázáno na těch chlebech, ale jejich srdce bylo ztvrdlé.
53. Když se přeplavili ke břehu, přišli do Genezaretu a tam přistáli.
54. Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali.
55. Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné tam, kde slyšeli, že je.
56. A kamkoli vcházel do vesnic nebo do měst nebo do statků, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň třásní jeho šatu, a každý, kdo se ho dotkl, byl uzdraven.