1. "Synu člověčí," řekl mi, "sněz, co máš před sebou. Sněz tento svitek. Potom jdi a mluv k domu Izraele."
2. Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst.
3. "Synu člověčí," řekl mi, "tímhle svitkem, který ti dávám, si nasyť žaludek, naplň si jím břicho." Snědl jsem jej tedy a v ústech mi chutnal sladce jako med.
4. "Synu člověčí," řekl mi, "jdi teď k domu Izraele a vyřiď jim má slova.
5. Nejsi přece poslán k lidu podivné řeči a těžkého jazyka, ale k domu Izraele -
6. ne k velikým národům podivné řeči a těžkého jazyka, jejichž slovům bys nerozuměl. Kdybych tě totiž poslal k takovým, poslechli by tě.
7. Dům Izraele tě ale nebude chtít poslouchat, protože nechtějí poslouchat mě. Celý dům Izraele je tvrdohlavý a zarputilý.
8. Hle, způsobím, že budeš právě tak neústupný a tvrdý jako oni.
9. Dávám ti tvář tvrdou jako diamant, tvrdší než křemen. Neboj se jich a jejich pohledů se nelekej - vždyť je to banda vzbouřenců."
10. "Synu člověčí," řekl mi ještě, "každé slovo, které ti řeknu, si vezmi k srdci a dobře je poslouchej.
11. Jdi teď ke svým krajanům ve vyhnanství a mluv k nim. Ať už poslechnou nebo ne, řekni jim: ‚Tak praví Panovník Hospodin.'"
12. Vtom se mě zmocnil Duch a uslyšel jsem za sebou obrovský hluk. To se Hospodinova sláva zvedala ze svého místa.
13. Ozýval se šelest křídel oněch bytostí, jak se otírala jedno o druhé, a rachot kol, jež se vznášela spolu s nimi - obrovský hluk.
14. Duch se mě zmocnil a vzal mě pryč. Šel jsem roztrpčen a rozhořčen v duchu, ale ruka Hospodinova na mně mocně spočívala.
15. Přišel jsem k vyhnancům usazeným v osadě Tel-aviv u průplavu Kebar a sedm dní jsem tam zůstal sedět otřesen.
16. Když těch sedm dní uplynulo, dostal jsem slovo Hospodinovo.
17. "Synu člověčí," řekl, "ustanovil jsem tě strážcem domu Izraele. Jakmile uslyšíš slovo z mých úst, vyřiď jim mé varování.
18. Když řeknu ničemovi: ‚Musíš zemřít,' a ty ho nevaruješ, nepromluvíš, abys tomu ničemovi zachránil život tím, že bys jej varoval před jeho zlou cestou - pak ten ničema zemře za své viny, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe.
19. Pokud jsi však ničemu varoval a on se neodvrátil od své ničemnosti ani od své zlé cesty - pak zemře za své viny, ale ty se zachráníš.
20. Podobně když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude páchat bezpráví, položím mu do cesty překážku a zemře. Protožes ho nevaroval, zemře ve svém hříchu a jeho spravedlivé skutky nebudou ani vzpomenuty - za jeho krev ale budu volat k odpovědnosti tebe.
21. Pokud jsi však toho spravedlivého varoval, aby nehřešil, a on hřešit přestane - pak zůstane živ, protože přijal varování, a i ty se zachráníš."
22. Tehdy na mně spočinula ruka Hospodinova. "Vstaň a jdi na pláň," řekl mi. "Tam k tobě promluvím."
23. Vstal jsem tedy a šel na pláň. A hle - stála tam Hospodinova sláva! Právě taková sláva, jakou jsem viděl u průplavu Kebar. Padl jsem na tvář.
24. Vstoupil však do mě Duch a postavil mě na nohy. Tehdy ke mně promluvil. "Jdi a zavři se doma," řekl mi.
25. "Synu člověčí, vezmou na tebe provazy a svážou tě jimi, takže nebudeš moci vyjít mezi ně.
26. Jazyk ti přilepím na patro, takže budeš němý a nebudeš je už kárat - vždyť je to banda vzbouřenců.
27. Až k tobě ale promluvím, otevřu ti ústa a řekneš jim: ‚Tak praví Panovník Hospodin.' Kdo chce poslouchat, ať slyší; kdo nechce, ať nechce - vždyť je to banda vzbouřenců."