1. Ulekněme se tedy, aby se snad neukázalo, že se někdo z vás opozdil, zatímco trvá zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku.
2. I nám přece byla kázána radostná zvěst, tak jako i jim; ale slovo, jež slyšeli, jim neprospělo, neboť nebylo spojeno s vírou těch, kdo [je] slyšeli.
3. [My,] kdo jsme uvěřili, tedy vcházíme do odpočinku, poněvadž [on] řekl: "Jak jsem odpřísáhl ve svém hněvu, nevejdou do mého odpočinku," ačkoli jsou [jeho] díla dokonána od založení světa.
4. Na jednom místě totiž řekl o sedmém dni toto: "A Bůh sedmého dne odpočinul ode všech svých skutků,"
5. a jinde zase: "Nevejdou do mého odpočinku."
6. Poněvadž tedy zůstává [pravdou], že někteří do něj [mají] vstoupit a ti, kterým byla dříve kázána radostná zvěst, [do něj] nevstoupili kvůli neposlušnosti,
7. označuje znovu nějaký den [jako] "dnes", když v Davidovi po tak dlouhé době říká (jak [už] bylo řečeno): "Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce."
8. Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinku, nemluvil by potom [Bůh] o jiném dni.
9. A tak Božímu lidu zůstává svátek.
10. Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako i Bůh [odpočinul] od svých.
11. Vynasnažme se tedy vstoupit do toho odpočinku, aby snad někdo neupadl do téhož příkladu neposlušnosti.
12. Neboť Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč; proniká až k rozdělení duše a ducha, [i] kloubů a morku [v kostech], a rozsuzuje myšlenky i záměry srdce.
13. Není stvoření, které by před ním bylo skryté, ale všechno [je] nahé a obnažené před očima toho, jemuž [musíme složit] účet.
14. Poněvadž tedy máme velikého nejvyššího kněze, který prošel nebesa - Ježíše, Božího Syna - držme se toho vyznání.
15. Nemáme totiž nejvyššího kněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale [takového], který byl ve všem pokoušen podobně jako [my], [avšak zůstal] bez hříchu.
16. Přistupme tedy se smělou důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost k [přijetí] včasné pomoci.