Home / Czech / Czech NKB Bible / Web / Marek

 

Marek, Chapter 5

  
1. Tehdy se přeplavili přes moře do kraje Gadarenců.
  
2. A jakmile vystoupil z lodi, ihned se s ním setkal člověk z hrobů v [moci] nečistého ducha.
  
3. Ten bydlel v hrobech a nikdo ho už nemohl ani svázat řetězem.
  
4. Býval totiž často spoután okovy a řetězy, ale on ty řetězy [vždy] roztrhal a okovy rozlámal a nikdo ho nemohl zkrotit.
  
5. Vždycky, ve dne i v noci, byl na horách a v hrobkách, křičel a tloukl se kamením.
  
6. Když pak z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a poklonil se mu
  
7. a hlasitě vykřikl: "Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Pro Boha tě zapřísahám, abys mě netrýznil!"
  
8. [Ježíš] mu totiž řekl: "Vyjdi z toho člověka, [ty] nečistý duchu!"
  
9. A tázal se ho: "Jak se jmenuješ?" On mu řekl: "Mé jméno je Legie, protože je nás mnoho,"
  
10. a velice ho prosil, aby je nevyháněl z toho kraje.
  
11. U hory se tam [právě] páslo veliké stádo vepřů
  
12. a všichni ti démoni ho prosili: "Pusť nás do těch vepřů, ať vejdeme do nich!"
  
13. Ježíš jim [to] hned povolil a ti nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. Stádo se pak rozběhlo ze srázu dolů do moře (bylo [jich] asi dva tisíce) a v moři se utopilo.
  
14. Ti, kdo ty vepře pásli, pak utekli a rozhlásili [to] ve městě i na venkově. [Lidé] tedy vyšli, aby viděli, co se to stalo.
  
15. Přišli k Ježíši a viděli toho, který býval posedlý a měl Legii, jak [tam] sedí oblečen a při zdravém rozumu, a dostali strach.
  
16. Ti, kteří to viděli, jim pak vylíčili, jak to bylo s tím posedlým a s těmi vepři,
  
17. a [oni] ho začali prosit, aby odešel z jejich kraje.
  
18. Když pak nastupoval na loď, žádal ho ten, který býval posedlý démony, aby s ním mohl zůstat.
  
19. Ježíš mu to ale nedovolil a řekl mu: "Jdi domů ke svým a oznam jim, jak veliké věci pro tebe udělal Pán a jak se nad tebou slitoval."
  
20. On tedy odešel a začal v Dekapoli kázat, co všechno pro něj Ježíš udělal. A všichni se divili.
  
21. Když se pak Ježíš zase přeplavil lodí na druhou stranu, sešel se k němu veliký zástup [lidí]. A byl u moře.
  
22. Vtom k němu přišel jeden z představených synagogy, jménem Jairus, a když ho uviděl, padl k jeho nohám
  
23. a velmi ho prosil: "Moje dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla uzdravena, a bude žít."
  
24. A tak s ním odešel a veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj.
  
25. A [byla tam] jedna žena, která měla krvácení [už] dvanáct let.
  
26. Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic [jí] neprospělo a bylo jí ještě hůř.
  
27. Když [však] uslyšela o Ježíši, přišla [k němu] davem zezadu a dotkla se jeho roucha.
  
28. Řekla totiž: "Jestli se dotknu aspoň jeho roucha, budu uzdravena."
  
29. A její krvácení ihned přestalo a poznala na těle, že byla z toho trápení uzdravena.
  
30. A Ježíš v sobě ihned poznal, že z něho vyšla moc. Otočil se v davu a řekl: "Kdo se dotkl mého roucha?"
  
31. Jeho učedníci mu řekli: "Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a říkáš: 'Kdo se mě dotkl?'"
  
32. Ale on se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala.
  
33. A když ta žena poznala, co se s ní stalo, přišla s bázní a rozechvěním, padla před ním [na zem a] řekla mu celou pravdu.
  
34. On jí však řekl: "Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení."
  
35. A když ještě mluvil, přišli [lidé] z domu představeného synagogy se slovy: "Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžuješ mistra?"
  
36. Jakmile však Ježíš uslyšel, co říkali, řekl představenému synagogy: "Neboj se, jenom věř."
  
37. A nikomu nedovolil, aby ho doprovázel, kromě Petra a Jakuba a Jana, Jakubova bratra.
  
38. Když pak přišel k domu představeného synagogy a uviděl veliké pozdvižení a plačící a hlasitě naříkající,
  
39. vstoupil [dovnitř a] řekl jim: "Proč děláte pozdvižení a pláčete? To dítě neumřelo, ale spí."
  
40. A tak se mu vysmívali, ale on všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel [do místnosti], kde leželo dítě.
  
41. Vzal dívku za ruku a řekl jí: "Talita kumi," což se překládá: "Děvčátko, říkám ti, vstaň."
  
42. A ta dívka hned vstala a začala se procházet; bylo jí totiž dvanáct let. A zmocnil se jich veliký úžas.
  
43. On jim však jasně přikázal, aby se o tom nikdo nedozvěděl. A řekl [jim], ať jí dají najíst.