1. Ten den Ježíš vyšel z domu a posadil se u moře.
2. Tehdy se k němu sešly [tak] veliké zástupy, že nastoupil na loď a posadil se; a celý ten zástup stál na břehu.
3. Mluvil k nim v podobenstvích o mnoha věcech. Řekl: "Hle, vyšel rozsévač, aby rozsíval.
4. A jak rozsíval, některá [semena] padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je.
5. Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a ihned vzešla, protože neměla hloubku země.
6. Když pak vyšlo slunce, byla spálena, a protože neměla kořen, uschla.
7. Jiná zase padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je.
8. Jiná však padla do dobré země a vydala úrodu, některé stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou.
9. Kdo má uši k slyšení, ať slyší."
10. Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?"
11. On jim odpověděl: "Protože vám je dáno poznat tajemství nebeského království, ale jim to dáno není.
12. Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.
13. Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí.
14. Ale naplňuje se na nich proroctví Izaiáše, který řekl: 'Sluchem uslyšíte, ale nijak nepochopíte, a zrakem uvidíte, ale nijak neprohlédnete.
15. Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo a svýma ušima ztěžka slyšeli. Své oči [pevně] zavřeli, aby snad očima neuviděli, ušima neuslyšeli a srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je neuzdravil.'
16. Ale blaze vašim očím, že vidí, a vašim uším, že slyší.
17. Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit, co [vy] vidíte, ale neviděli a slyšet, co slyšíte, ale neslyšeli."
18. "Vy tedy slyšte [význam] podobenství o rozsévači:
19. Ke každému, kdo slyší slovo o království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, co je zaseto do jeho srdce. To je ten osetý podél cesty.
20. A kdo je oset na skalnaté zemi, je ten, který slyší slovo a hned je s radostí přijímá,
21. ale nemá v sobě kořen a je nestálý, a když přichází soužení nebo pronásledování kvůli slovu, hned se pohoršuje.
22. Kdo je oset do trní, je ten, který slyší slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a [tak] se stává neplodným.
23. A kdo je oset na dobré půdě, je ten, který slyší slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou."
24. [Pak] jim předložil jiné podobenství. Řekl: "Nebeské království je podobné člověku rozsívajícímu na svém poli dobré semeno.
25. Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel.
26. Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol.
27. Služebníci toho hospodáře tedy přišli a řekli mu: 'Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?'
28. On jim řekl: 'To udělal nepřítel.' Služebníci mu řekli: 'Chceš tedy, abychom šli a vytrhali ho?'
29. Ale on řekl: 'Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici.
30. Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení, ale pšenici shromážděte do mé obilnice.'"
31. [Pak] jim předložil jiné podobenství. Řekl: "Nebeské království je podobné zrnku hořčice, které člověk vzal a zasel na svém poli.
32. To [zrnko] je opravdu nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné rostliny a stane se stromem, takže nebeští ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích."
33. Řekl jim [ještě] jiné podobenství: "Nebeské království je podobné kvasu, který žena vzala a zadělala ve třech měřicích mouky, až všechno zkvasilo."
34. Toto všechno Ježíš říkal zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil.
35. A tak se naplnilo to, co bylo řečeno skrze proroka: "Otevřu svá ústa v podobenstvích, budu vyprávět věci skryté od založení světa."
36. Tehdy Ježíš propustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a řekli: "Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli."
37. Odpověděl jim: "Rozsévač dobrého semene je Syn člověka
38. a pole je tento svět, dobré semeno jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlého.
39. Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, sklizeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé.
40. Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se ohněm, tak [to] bude při konci tohoto světa.
41. Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující i ty, kdo konají nepravost,
42. a vrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.
43. Tehdy se spravedliví v království svého Otce rozzáří jako slunce. Kdo má uši k slyšení, ať slyší."
44. "Nebeské království je také podobné pokladu ukrytému v poli, který když člověk nalezl, skryl [ho] a kvůli radosti [z] něj jde, prodává všechno, co má, a kupuje to pole."
45. "Nebeské království je také podobné kupci hledajícímu krásné perly,
46. který když našel jednu velmi vzácnou perlu, šel a prodal všechno, co měl, a koupil ji."
47. "Nebeské království je také podobné vlečné síti hozené do moře, nabírající ze všech druhů [ryb],
48. kterou, když byla naplněna, vytáhli [rybáři] na břeh, sedli si a shromáždili to, co bylo dobré, do nádob, ale špatné vyhodili pryč.
49. Totéž se bude dít při konci tohoto světa. Vyjdou andělé a oddělí zlé zprostřed spravedlivých
50. a vrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů."
51. Tehdy se jich Ježíš zeptal: "Pochopili jste všechny tyto věci?" A oni mu řekli: "Ano, Pane."
52. Řekl jim tedy: "Proto je každý učitel vyučený o nebeském království podobný hospodáři, který vynáší ze svého pokladu nové i staré věci."
53. A stalo se, [že] když Ježíš dokončil tato podobenství, šel odtud.
54. Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze tak, že žasli a říkali: "Odkud má tenhle takovou moudrost a zázračné schopnosti?
55. Není to snad syn toho tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Jozes, Šimon a Juda?
56. A nejsou snad všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má tenhle všechny tyto věci?"
57. A [tak] se nad ním pohoršovali. Ježíš jim tedy řekl: "Prorok není beze cti, jedině ve své vlasti a ve svém domě."
58. A kvůli jejich nevěře tam neudělal mnoho zázraků.