1. Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
2. Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
3. Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
4. Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
5. Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.
6. V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
7. K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,
8. Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.
9. K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.
10. Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.
11. Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.
12. Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
13. Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.
14. Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.
15. Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.
16. Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.
17. Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.
18. Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.
19. Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.
20. Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?
21. Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.
22. Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.
23. Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.
24. Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,
25. Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.
26. On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.
27. Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.
28. Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.
| 
