Job, Chapter 32

1. A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,    2. Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.    3. Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.    4. Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.    5. Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.    6. I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.    7. Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.    8. Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.    9. Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.    10. A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.    11. Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,    12. A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.    13. Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.    14. Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.    15. Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.    16. Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,    17. Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.    18. Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.    19. Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.    20. Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.    21. Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.    22. Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.