1. Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
2. Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
3. Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
4. Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
5. Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
6. Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
7. Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
8. Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
9. Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
10. Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
11. Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
12. Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
13. V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
14. Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
15. Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
16. Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
17. Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
18. Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
19. Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
20. Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
21. Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
22. Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
23. Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
24. Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
25. Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
| 
