1. Odpověděv pak Job, řekl:
2. I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3. A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4. Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5. On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6. On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7. On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8. On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9. On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10. On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11. Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12. Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13. Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14. Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15. Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16. Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17. Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18. Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19. Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20. Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21. Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22. Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23. Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24. Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25. Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26. Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27. Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28. Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29. Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30. Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31. Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32. Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33. Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34. Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35. Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
| 
