1. Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
2. Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
3. Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
4. Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
5. Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
6. Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
7. Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
8. Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
9. Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
10. Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
11. Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
12. Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
13. Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
14. Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
15. V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
16. Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
17. Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
18. Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
19. Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
20. Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
21. Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
22. Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
23. Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
24. Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
25. Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
26. Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
27. Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
28. Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
29. Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
30. Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
31. Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
32. Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
33. Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
| 
