1. Lepší jest kus chleba suchého s pokojem,nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2. Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
3. Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
4. Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5. Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6. Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7. Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8. Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9. Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10. Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11. Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12. Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13. Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14. Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15. Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16. K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
17. Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18. Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
19. Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
20. Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
21. Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
22. Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
23. Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
24. Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
25. K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26. Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
27. Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28. Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
| 
