1. Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.
2. Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.
3. Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.
4. Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.
5. K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.
6. Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.
7. Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.
8. Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.
9. Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.
10. Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.
11. Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.
12. Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.
13. Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.
14. Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš.
15. Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;
16. A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.
17. Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.
18. Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.
19. Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.
20. Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.
21. Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.
22. Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.
23. Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.
24. Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.
25. Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.
26. Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.
27. Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.
28. Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.
29. Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?
30. Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.
31. Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.
32. Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.
33. Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,
34. A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.
35. Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.
| 
