1. Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.
2. Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?
3. Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.
4. Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,
5. Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.
6. Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,
7. Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.
8. Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,
9. Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.
10. Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.
11. Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.
12. Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.
13. Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.
14. Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.
15. Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.
16. Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.
17. Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.
18. Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.
19. Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.
20. Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.
21. Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.
22. Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.
23. Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.
24. Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.
25. Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.
26. Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.
27. Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.
28. Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,
29. Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.
30. Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.
31. Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.
| 
