1. Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
2. Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
3. Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
4. Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
5. Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
6. Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
7. Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
8. Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
9. Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
10. Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
11. V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
12. Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
13. Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
14. Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
15. A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
16. Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
17. Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
18. Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
19. Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
20. Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
21. Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
22. Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
23. (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
24. Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
25. Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
26. Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
27. Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
28. Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
29. Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
30. Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
31. Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
32. Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
33. Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
34. Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
35. Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
| 
