Žalm, Chapter 10

1. Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?    2. Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.    3. Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.    4. Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.    5. Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,    6. Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.    7. Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.    8. Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.    9. Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.    10. Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.    11. Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.    12. Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.    13. Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?    14. Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.    15. Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.    16. Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.    17. Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,    18. Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.