Žalm, Chapter 12

1. Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.    2. Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.    3. Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.    4. Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,    5. Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?    6. Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.    7. Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.    8. Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.    9. Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.