Žalm, Chapter 55

1. Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův.    2. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.    3. Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,    4. A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.    5. Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.    6. Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.    7. I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.    8. Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.    9. Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.    10. Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.    11. Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.    12. Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.    13. Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:    14. Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;    15. Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.    16. Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.    17. Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.    18. U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.    19. Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.    20. Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.    21. Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.    22. Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.    23. Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.    24. Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.