1. V dvacátém sedmém roce vlády izraelského krále Jarobeáma se stal králem Azarjáš, syn Amasjášův, král judský.
2. Bylo mu šestnáct let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě dvaapadesát let. Jeho matka se jmenovala Jekolja a byla z Jeruzaléma.
3. Činil to, co je správné v Hospodinových očích, zcela jak to činil jeho otec Amasjáš.
4. Avšak posvátná návrší neodstranili, lid dále obětoval a pálil na posvátných návrších kadidlo.
5. Hospodin krále ranil, takže byl malomocný až do dne své smrti; bydlel v odděleném domě. Králův syn Jótam byl správcem domu a soudil lid země.
6. O ostatních příbězích Azarjášových, o všem, co konal, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů judských.
7. I ulehl Azarjáš ke svým otcům a pohřbili ho vedle jeho otců v Městě Davidově. Po něm kraloval jeho syn Jótam.
8. V třicátém osmém roce vlády judského krále Azarjáše se stal králem nad Izraelem v Samaří Zekarjáš, syn Jarobeámův. Kraloval šest měsíců.
9. Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, jak se toho dopouštěli jeho otcové. Neupustil od hříchů Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izraele k hříchu.
10. Proti němu se spikl Šalúm, syn Jábešův. Ubil ho před lidem k smrti a stal se místo něho králem.
11. O ostatních příbězích Zekarjášových se píše v Knize letopisů králů izraelských.
12. Takové bylo Hospodinovo slovo, které promluvil k Jehúovi: "Tvoji synové do čtvrtého pokolení budou sedět na izraelském trůnu." Tak se i stalo.
13. V třicátém devátém roce vlády juského krále Uzijáše se stal králem Šalům, syn Jábešův. Kraloval v Samaří jeden měsíc.
14. Potom přitáhl Menachém, syn Gadíův, z Tirsy. Přišel do Samaří, ubil v Samaří Šalúna, syna Jábešova, k smrti a stal se místo něho králem.
15. O ostatních příbězích Šalúmových i o spiknutí, které zosnoval, se píše v Knize letopisů králů izraelských.
16. Tehdy Menachém vybil Tipsach a všechno, co v něm bylo, i jeho území už od Tirsy; vybil je, poněvadž mu neotevřelo brány. Všechny těhotné v něm poroztínal.
17. V třicátém devátém roce vlády judského krále Azarjáše se stal králem Menachém, syn Gadíův. Kraloval nad Izraelem v Samaří deset let.
18. Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích. Po všechny dny své vlády neupustil od hříchů Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izraele k hříchu.
19. Do země vtrhl Púl, král asyrský. Menachém dal Púlovi tisíc talentů stříbra, aby si zajistil jeho pomoc a upevnil království ve svých rukou.
20. Menachém vymáhal to stříbro na Izraeli, na všech bohatýrských válečnících, aby je mohl odvést asyrskému králi, padesát šekelů stříbra na jednoho muže. Asyrský král odtáhl a nezůstal tam v zemi.
21. O ostatních příbězích Menachémových, o všem, co konal, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů izraelských.
22. I ulehl Menachém ke svým otcům. Po něm se stal králem jeho syn Pekachjáš.
23. V padesátém roce vlády judského krále Azarjáše se stal králem nad Izraelem v Samaří Pekachjáš, syn Menachémův. Kraloval dva roky.
24. Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích. Neupustil od hříchů Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izraele k hříchu.
25. Tu se proti němu spikl jeho štítonoš Pekach, syn Remaljášův, a ubil ho v Samaří v paláci královského domu, též Argóba a Arjéha. Bylo s ním padesát mužů, Gileádovců. Usmrtil ho a stal se místo něho králem.
26. O ostatních příbězích Pekachjášových, o všem, co konal, se píše v Knize letopisů králů izraelských.
27. V padesátém druhém roce vlády judského krále Azarjáše se stal králem nad Izraelem v Samaří Pekach, syn Remaljášův. Kraloval dvacet let.
28. Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích. Neupustil od hříchů Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izraele k hříchu.
29. Za dnů Pekacha, krále izraelského, vtrhl do země Tiglat-pileser, král asyrský. Zabral Ijón, Ábel-bét-maaku, Janóach, Kedeš, Chasór, Gileád a Galileu, celou zemi Neftalí, a vystěhoval je do Asýrie.
30. Hóšea, syn Élův, zosnoval spiknutí proti Pekachovi, synu Remaljášovu. Ubil ho k smrti a stal se místo něho králem v dvacátém roce vlády Jótama, syna Uzijášova.
31. O ostatních příbězích Pekachových, o všem, co konal, se píše v Knize letopisů králů izraelských.
32. V druhém roce vlády izraelského krále Pekacha, syna Remaljášova, se stal králem Jótam, syn Uzijášův, král judský.
33. Bylo mu dvacet pět let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě šestnáct let. Jeho matka se jmenovala Jerúša; byla to dcera Sádokova.
34. Činil to, co je správné v Hospodinových očích, zcela jak to činil jeho otec Uzijáš.
35. Avšak posvátná návrší neodstranili, lid dále obětoval a pálil na posvátných návrších kadidlo. Vystavěl Horní bránu Hospodinova domu.
36. O ostatních příbězích Jótamových, o všem, co konal, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů judských.
37. V oněch dnech začal Hospodin posílat proti Judovi Resína, krále aramejského, a Pekacha, syna Remaljášova.
38. I ulehl Jótam ke svým otcům a byl pohřben u svých otců v městě svého otce Davida. Po něm se stal králem jeho syn Achaz.
| 
