Jeremijáš, Chapter 49

1. O Amónovcích. Toto praví Hospodin: "Což Izrael nemá syny? Což nemá dědice? Proč tedy Milkóm obsadil Gáda a jeho lid se usadil v jeho městech?    2. Proto hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, v nichž dám zaznít válečnému křiku proti Rabě Amónovců. Bude z ní zpustošený pahorek, její vesnice budou vypáleny a Izrael obsadí, co patřilo jejím dědicům, praví Hospodin.    3. Kvil, Chešbóne, vždyť je Aj vyhuben, křičte, dcery Raby, přepásejte se žíněnou suknicí, naříkejte! Pobíhejte po zdech, vždyť Milkóm půjde s přesídlenci, spolu se svými kněžími a velmoži.    4. Proč se chlubíš dolinami? Že z tvé doliny prýští voda, dcero odpadlice? Spoléháš na své poklady a říkáš: »Kdo by na mne přišel?«    5. Hle, přivedu na tebe postrach, je výrok Panovníka, Hospodina zástupů, ze všech stran kolem tebe. Budete rozehnáni každý zvlášť. A nebude nikoho, kdo by shromáždil vyplašené.    6. Posléze však úděl Amónovců změním, je výrok Hospodinův."    7. O Edómu. Toto praví Hospodin zástupů: "Což už není v Témanu žádná moudrost? Ztratili rozumní rozvahu? Jejich moudrost je zmařena?    8. Utečte, obraťte se, usídlete se v dolinách, obyvatelé Dedánu. Přivedu na něj bědy Ezauovy v čas, když jej ztrestám.    9. Jestliže na tebe přijdou sběrači hroznů, nezanechají paběrky, přijdou-li zloději v noci, zničí, co se dá.    10. Neboť já jsem odhalil Ezaua, odkryl jsem jeho skrýše, nebude se moci skrývat. Jeho potomstvo bude vyhubeno, jeho bratři i jeho sousedé; nebude nikoho mít.    11. Zanech své sirotky, já je zachovám při životě, ať ve mne doufají tvé vdovy."    12. Toto praví Hospodin: "Hle, ti, jimž nebylo určeno pít kalich, ti jej musejí pít, a ty bys zůstal bez trestu? Nezůstaneš bez trestu, určitě budeš pít.    13. Vždyť jsem přísahal sám při sobě, je výrok Hospodinův, že Bosra bude budit úděs, stane se potupou, troskami, zlořečením a všechna její města budou navěky v troskách."    14. Uslyšel jsem zprávu od Hospodina, že mezi pronárody byl poslán vyslanec. "Shromážděte se, přijďte proti němu, vzhůru do boje!    15. Hle, mezi pronárody tě činím maličkým, opovrženým mezi lidmi.    16. Zavedla tě hrůza, kterou šíříš, opovážlivost tvého srdce. Bydlíš v skalních rozsedlinách, zmocnil ses vysokého pahorku. I když sis založil hnízdo vysoko jak orel, strhnu tě odtud, je výrok Hospodinův."    17. Edóm bude vzbuzovat úděs. Každý kolemjdoucí posměšně zasykne úžasem nad všemi jeho ranami.    18. "Jako když Bůh podvrátil Sodomu a Gomoru a jejich sousední města, praví Hospodin, už tam nebude nikdo sídlit a člověk tam nebude pobývat ani jako host.    19. Hle, vystupuje jako lev z jordánské houštiny na stále zelené nivy, ale v okamžiku ho z nich zaženu a ustanovím nad nimi toho, jenž je vyvolený. Vždyť kdo je jako já? Kdo mě může předvolat k přelíčení? A kdo je ten pastýř, který přede mnou obstojí?"    20. Proto poslyšte Hospodinovo rozhodnutí, jak rozhodl o Edómu, i co zamýšlí proti obyvatelům Témanu: "Nejchatrnější ze stáda je vyvlečou, a jejich niva se nad nimi zhrozí.    21. Hlukem jejich pádu se zachvěje země, jejich úpění bude slyšet až u moře Rákosového.    22. Hle, zhoubce vzlétne a vrhne se dolů jako orel, roztáhne křídla nad Bosrou. A srdce edómských bohatýrů bude v onen den jako srdce ženy sevřené bolestí."    23. O Damašku. "Stydí se Chamát i Arpád, neboť slyší zlou zprávu; zmítají se hrůzou jako moře, nemohou se uklidnit.    24. Damašek klesá, obrací se na útěk, zmocnilo se ho zděšení, soužení a útrapy ho zachvátily jako rodičku.    25. Jakže? Nebyl snad opuštěn Jeruzalém, město mé chlouby, osada, která mě obveselovala?    26. Proto jeho nejlepší padnou na jeho prostranstvích a všichni jeho bojovníci v onen den zajdou, je výrok Hospodina zástupů.    27. Na hradbách Damašku zanítím oheň a ten pozře paláce Ben-hadadovy."    28. O Kédaru a královstí Chasóru, která porazil Nebúkadnesar, král babylónský. Toto praví Hospodin: "Povstaňte, táhněte na Kédar, vyhubte syny východu!    29. Vezmou jim stany i brav, jejich stanové houně i všechno nářadí, odvlekou jim i jejich velbloudy a budou na ně volat: »Kolkolem děs!«    30. Utečte, rozprchněte se, usídlete se v dolinách, obyvatelé Chasóru, je výrok Hospodinův, neboť Nebúkadnesar, král babylónský, se proti vám rozhodl a má s vámi své úmysly.    31. Vstaňte, dejte se na pochod proti pronárodu poklidnému, který přebývá v bezpečí, je výrok Hospodinův, nemají vrata ani závory, bydlí osaměle.    32. Jejich velbloudi jim budou uloupeni, množství jejich stád bude ukořistěno. Rozptýlím je do všech větrů, ty s ostříhanými skráněmi, a přivedu na ně bědy ze všech protilehlých stran, je výrok Hospodinův.    33. Chasór se stane domovem šakalů, pustinou navěky. Už tam nebude pobývat ani jako host."    34. Slovo Hospodinovo, které se stalo k proroku Jeremjášovi o Élamu na začátku kralování Sidkijáše, krále judského:    35. Toto praví Hospodin zástupů: "Hle, zlomím luk Élamu, prvotinu jejich bohatýrské síly.    36. Přivedu na Élam čtyři větry ze čtyř končin nebes a rozptýlím Élamce do všech těch větrů, takže nebude pronároda, kam by élamští vyhnanci nepřišli.    37. Předěsím Élam před jejich nepřáteli, před těmi, kteří jim ukládají o život. Uvedu na ně zlo, svůj planoucí hněv, je výrok Hospodinův. Pošlu za nimi meč a skoncuji s nimi.    38. Pak postavím v Élamu svůj trůn a zničím odtud krále i velmože, je výrok Hospodinův.    39. Ale v posledních dnech úděl Élamu změním, je výrok Hospodinův."