Job, Chapter 12

1. Jób na to odpověděl:    2. "Vy jste vskutku ten pravý lid, s vámi vymře moudrost!    3. Ale já mám také rozum jako vy, nejsem zpozdilejší než vy; kdopak tohle neví?    4. Jsem k posměchu i vlastnímu příteli, jemuž Bůh odpoví, když volá; v posměchu je spravedlivý, bezúhonný.    5. Bezstarostný smýšlí o zániku pohrdavě, sám stojí pevně, když nohy jiných vrávorají!    6. Stany zhoubců zůstávají nerušené, v bezpečí jsou ti, kdo popouzejí Boha, i ten, kdo chce Boha mít v své moci.    7. Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví,    8. poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou.    9. Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila    10. a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora.    11. Zda nezkouší ucho slova jako patro ochutnává pokrm?    12. Což jen u kmetů je moudrost a rozumnost pouze v dlouhém věku?    13. Moudrost, ta je u Boha, i bohatýrská síla, u něho je rozvaha i rozum.    14. Co rozboří, nikdo nezbuduje, zavře dveře za někým a otevřít je nelze.    15. Když zadrží vody, přijde sucho, když je vypustí, pak podvracejí zemi.    16. U něho je moc i pohotová pomoc, patří mu, kdo chybuje, i ten, kdo svádí.    17. Rádce odvádí vysvlečené, ze soudců činí ztřeštěnce,    18. pouta králů rozvazuje, pásem ovazuje jejich bedra,    19. kněze odvádí vysvlečené, vyvrací prastaré rody,    20. odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost,    21. opovržením zahrne urozené, uvolňuje hráze řečišť,    22. odkrývá hlubiny temnot a na světlo vyvádí, co je v šeru smrti,    23. pronárodům dává vzrůst i zánik, rozprostírá pronárody i odvádí je,    24. bere rozum náčelníkům lidu země, zavádí je do bezcestných pustot,    25. aby tápali v temnotě beze světla, ano, zavádí je jako opilého.