1. Na to navázal Elífaz Témanský slovy:
2. "Neponeseš těžce, zkusí-li to někdo s tebou mluvit? Kdo se však dokáže zdržet domluv?
3. Hle, tys napomínal mnohé, ruce ochablé jsi posiloval,
4. tvé domluvy pozvedaly klopýtajícího, podlomená kolena jsi utvrzoval.
5. Teď došlo na tebe a těžce to neseš, sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou.
6. Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost? Nedává ti naději tvůj bezúhonný život?
7. Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby?
8. Pokud jsem já viděl, jen ti, kdo se obírají ničemnostmi, ti, kdo rozsívají trápení, je také sklidí.
9. Hynou Božím dechem, když zavane jeho hněv, je s nimi konec.
10. Lev řve, kňučí mladý lvíček, lvíčatům jsou zuby vyraženy.
11. Bez úlovku hyne lev a lví mláďata se rozeběhnou.
12. Cosi se ke mně přikradlo, mé ucho zachytilo šelest;
13. při přemítání o nočních viděních, když na lidi se snáší mrákota,
14. přepadl mě strach a třásl jsem se, všechny kosti se mi strachem chvěly,
15. když jakýsi duch mě míjel, chlupy se mi zježily po těle.
16. Stanul - ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas:
17. »Což je člověk spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?«
18. Nemůže-li věřit vlastním služebníkům, shledává-li omylnost i na andělech,
19. tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech a svým základem tkví v prachu; ty rozmáčkne snadnějši než mola.
20. Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni, nežli si to uvědomí, navždy zhynou.
21. Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano; umírají, ale ne v moudrosti.
| 
