1. Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu.
2. Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl:
3. "Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat.
4. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je.
5. Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi.
6. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.
7. Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.
8. A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek i třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný."
9. A řekl: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"
10. A když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním, co znamenají podobenství.
11. I řekl jim: "Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, děje se všechno v podobenstvích,
12. aby `hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno´."
13. Řekl jim: "Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním?
14. Rozsévač rozsívá slovo.
15. Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a odnímá slovo do nich zaseté.
16. A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají.
17. Nemají však v sobě kořen a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.
18. U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo,
19. ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.
20. Toto pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou."
21. A řekl jim: "Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen?
22. Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo.
23. Kdo má uši k slyšení, slyš!"
24. Řekl jim také: "Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou vám bude naměřeno, a ještě přidáno.
25. Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to co má."
26. Dále řekl: "S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země;
27. ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.
28. Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.
29. A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň."
30. Také řekl: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?
31. Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi;
32. ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu."
33. V mnoha takových podobenstvích mluvil jim slovo tak, jak mohli slyšet.
34. Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům vykládal.
35. Téhož dne večer jim řekl: "Přeplavme se na druhou stranu!"
36. I opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.
37. Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná.
38. On však na zádi lodi na podušce spal. I probudí ho a řeknou mu: "Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?"
39. Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: "Zmlkni a utiš se!" I ustal vítr a bylo veliké ticho.
40. A řekl jim: "Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru?"
41. Zděsili se velikou bázní a říkali jeden druhému: "Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?"
| 
