Žalm, Chapter 137

1. U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón.    2. Své citary jsme v té zemi zavěsili na topoly,    3. když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: "Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!"    4. Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi?    5. Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene.    6. Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.    7. Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: "Bořte! Bořte do základů!"    8. Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás.    9. Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.