1. I skončil rozhovor se Saulem. Jónatan přilnul celou duší k Davidovi, zamiloval si ho jako sebe sama.
2. Saul ho totiž vzal onoho dne k sobě a nedovolil mu vrátit se do otcovského domu.
3. A Jónatan uzavřel s Davidem smlouvu, neboť ho miloval jako sám sebe.
4. Jónatan svlékl plášť, který měl na sobě, a dal jej Davidovi, též své odění i s mečem, lukem a opaskem.
5. A David podnikal výpravy, a kamkoli ho Saul poslal, měl úspěch. Proto ho Saul ustanovil velitelem nad bojovníky. To se líbilo všemu lidu i Saulovým služebníkům.
6. Tenkrát, když přicházeli, když se David vracel od vítězství nad Pelištejcem, vyšly ze všech izraelských měst zpívající a tančící ženy vstříc králi Saulovi s radostí, s bubínky a loutnami.
7. A křepčící ženy prozpěvovaly: "Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce."
8. Saul se velice rozzlobil; taková slova se mu nelíbila. Řekl: "Davidovi přiřkli desetitisíce, a mně jen tisíce. Už mu chybí jen to království."
9. Od onoho dne hleděl Saul na Davida stále s nedůvěrou.
10. Druhého dne se Saula zmocnil zlý duch od Boha a on uvnitř paláce běsnil jako posedlý. David hrál na citaru jako každý den. Saul měl v ruce kopí.
11. Náhle Saul kopím mrštil. Řekl si: "Přibodnu Davida ke stěně." Ale David před ním dvakrát uhnul.
12. Tu se Saul začal Davida bát, neboť s ním byl Hospodin, kdežto od Saula odstoupil.
13. Proto ho Saul odstranil ze své blízkosti a ustanovil ho velitelem nad tisíci. A on vycházel a vcházel před lidem.
14. Na všech výpravách si David vedl úspěšně; Hospodin byl s ním.
15. Když Saul viděl, jak velké má úspěchy, třásl se před ním strachem.
16. Celý Izrael a Juda však Davida miloval, protože on před nimi vycházel a vcházel.
17. Jednou řekl Saul Davidovi: "Tu je má starší dcera Mérab. Dám ti ji za ženu, budeš-li statečně vést Hospodinovy boje." Saul si říkal: "Ať to není moje ruka, která ho zasáhne, nýbrž ruka Pelištejců."
18. David Saulovi odvětil: "Kdo jsem já a co je můj život a má otcovská čeleď v Izraeli, že mám být královým zetěm?"
19. Avšak v době, kdy Saulova dcera Mérab měla být dána Davidovi, byla dána za ženu Adríelovi Mechólatskému.
20. Davida si však zamilovala Saulova dcera Míkal. Oznámili to Saulovi a jemu se to zamlouvalo.
21. Saul totiž řekl: "Dám mu ji, aby mu byla léčkou. A zasáhne ho ruka Pelištejců." Davidovi však Saul řekl: "Můžeš se dnes stát mým zetěm prostřednictvím druhé."
22. A Saul svým služebníkům přikázal: "Namluvte nenápadně Davidovi: Hle, král si tě oblíbil a všichni jeho služebníci tě milují. Nyní se můžeš stát královým zetěm."
23. Saulovi služebníci to tedy Davidovi přednesli. David namítl: "Myslíte si, že je lehké být zetěm krále? Já jsem člověk chudý a nepatrný."
24. Služebníci pak Saulovi oznámili: "David mluvil tak a tak."
25. Saul poručil: "Řekněte Davidovi toto: Král nemá zájem o věno, leč o sto pelištejských předkožek. Nechť je vykonána pomsta nad královými nepřáteli." Saul si myslel, že David padne Pelištejcům do rukou.
26. Jeho služebníci oznámili tato slova Davidovi a Davidovi se zamlouvalo stát se královým zetěm. Ještě neuplynuIy stanovené dny,
27. když se David se svými muži vypravil a pobil mezi Pelištejci dvě stě mužů. Jejich předkožky David přinesl; předali je v plném počtu králi. Tak se stal královým zetěm; Saul mu dal svou dceru Míkal za ženu.
28. Saul viděl a poznal, že Hospodin je s Davidem, a jeho dcera Míkal ho milovala.
29. I bál se Saul Davida ještě víc a byl po všechny dny Davidovým nepřítelem.
30. A pelištejští velitelé táhli opět do pole. Ale kdykoli vytáhli, byl David úspěšnější než všichni Saulovi služebníci, takže jeho jméno bylo lidu velmi drahé.
| 
