1. Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.
2. Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.
3. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.
4. Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,
5. nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával.
6. Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch.
7. I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.
8. A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.
9. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.
10. Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky.
11. Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato,
12. a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol.
13. Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš.
14. Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.
15. Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.
16. A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst.
17. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."
18. I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou."
19. Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve.
20. Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.
21. I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem.
22. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.
23. Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest."
24. Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.
25. Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.
| 
