1. Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto:
2. "Jakože živ je Bůh, on upírá mi právo, Všemocný naplnil hořkostí mou duši.
3. Ale dokud budu dýchat, dokud Boží dech bude v mých chřípích,
4. mé rty nevysloví podlost a můj jazyk nebude hovořit lstivě.
5. Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé, dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám,
6. setrvám ve spravedlnosti a neochabnu, srdce nebude mě hanět za žádný můj den.
7. Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník, a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák.
8. Jakou naději na zisk má rouhač, vezme-li mu Bůh život?
9. Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni?
10. Najde blaho ve Všemocném, bude přivolávat Boha v každém čase?
11. Chci vás poučit o Boží moci, netajit, jak tomu je s Všemocným.
12. Hle, sami jste to všichni uzřeli, proč se tedy oddáváte přeludům?
13. Toto je před Bohem úděl člověka svévolného, dědictví ukrutníků, jež dostanou od Všemocného:
14. Rozmnoží-li se jejich synové, přijde na ně meč, jejich potomci se nenasytí chlebem;
15. ty co vyváznou, ty pohřbí smrt, jejich vdovy nebudou je oplakávat.
16. Kdyby někdo nakupil stříbra jak prachu a navršil oděvů jak hlíny,
17. co navrší, to oblékne spravedlivý a stříbro připadne nevinnému.
18. Svůj dům postavil jako mol, jako chatrč, kterou si udělal hlídač.
19. Boháč ulehne a už se nesebere, než rozevře oči, nebude tu.
20. Hrůzy ho dostihnou jako příval vod, vichřice ho zachvátí v noci,
21. odnese ho východní vítr a bude pryč, vichr jej odvane z jeho místa.
22. Tím ho Bůh postihne nelítostně, před jeho rukou bude marně prchat.
23. Budou nad ním tleskat rukama a ušklíbnou se nad místem, kde býval."
| 
