1. Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům plný obětních hodů a spory.
2. Prozíravý otrok panuje nad synem, který dělá ostudu, a mezi bratry mu připadne dědictví.
3. Na stříbro kelímek, na zlato pec; srdce však Hospodin prozkoumává.
4. Zlé je věnovat pozornost ničemným rtům, klamné dopřávat sluchu zkázonosnému jazyku.
5. Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane.
6. Korunou starců jsou vnuci, ozdobou synů otcové.
7. Nesluší bloudovi mnoho řečí, tím méně urozenému řeči lživé.
8. Jako vzácný kámen je úplatek v očích dárce, kamkoli se obrátí, má úspěch.
9. Kdo stojí o lásku, přikrývá přestoupení, ale kdo je přetřásá, rozlučuje důvěrné přátele.
10. Pohrůžka zapůsobí na rozumného víc než na hlupáka sto ran.
11. Jen o vzpouru usiluje zlý, ale bude proti němu vyslán nelítostný posel.
12. Raději potkat medvědici zbavenou mláďat než hlupáka s jeho pošetilostí.
13. Tomu, kdo za dobré odplácí zlým, zlo se nehne z domu.
14. Protrhne vodní hráz, kdo začne svár, přestaň dřív, než propukne spor.
15. Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí je Hospodinu ohavností.
16. K čemu peníze v rukou hlupáka? Chce koupit moudrost? Vždyť nemá rozum!
17. V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.
18. Člověk bez rozumu dává ruku a svému druhovi se zaručuje.
19. Má rád přestoupení, kdo má rád hádky, kdo si zvyšuje vchod, říká si o zkázu.
20. Kdo má falešné srdce, nenajde dobro, kdo má proradný jazyk, upadne do zla.
21. Kdo zplodil hlupáka, sobě k žalu ho zplodil, otec blouda nemůže mít radost.
22. Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti.
23. Svévolník po straně přijímá úplatek, tak převrací stezky práva.
24. Na tváři rozumného se zračí moudrost, ale oči hlupáka těkají po končinách země.
25. Hloupý syn působí svému otci hoře a své rodičce hořkost.
26. Pokutovat spravedlivého není dobré, natož urozené bít pro přímost.
27. Kdo se krotí v řeči, má správné poznání, kdo je klidného ducha, je rozumný člověk.
28. I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného.
| 
