1. Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti,
2. dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.
3. Ze rtů cizí ženy sice kape med, a její jazyk je hladší než olej,
4. nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.
5. Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.
6. Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam.
7. Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.
8. Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,
9. ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta,
10. ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.
11. Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.
12. Řekneš: "Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?
13. Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.
14. Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti."
15. Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice.
16. Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky?
17. Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou.
18. Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,
19. z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.
20. Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?
21. Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.
22. Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu.
23. Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.
| 
