1. Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas?
2. Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí.
3. Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá:
4. "Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským.
5. Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum!
6. Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost.
7. O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí.
8. Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného.
9. Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání.
10. Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato.
11. Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty.
12. Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání.
13. Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa.
14. U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla.
15. Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci,
16. skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě.
17. Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne.
18. Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost.
19. Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro.
20. Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva,
21. abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.
22. Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna.
23. Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země.
24. Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány.
25. Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila.
26. Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny,
27. když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní,
28. když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně,
29. když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země,
30. byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas.
31. Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny.
32. Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty.
33. Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu!
34. Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu.
35. Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení.
36. Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.
| 
