Žalm, Chapter 10

1. Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?    2. Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí!    3. Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky, když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina.    4. Svévolník ve zpupném hněvu říká: "Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není." Odtud všechny jeho pikle.    5. Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy, soptí proti všem svým protivníkům.    6. Říkává si v srdci: "Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého."    7. V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti.    8. Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného, jeho oči pasou po bezbranném.    9. Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil, zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl.    10. Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů.    11. Říkává si v srdci: "Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí."    12. Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované!    13. Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: "Ty nic nevypátráš"?    14. Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou. Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc.    15. Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne.    16. Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země.    17. Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho,    18. zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému; člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.