1. Žalm. Pro Asafa. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce!
2. Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty,
3. neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí.
4. Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí,
5. nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé.
6. Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí.
7. Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce.
8. Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé.
9. Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi.
10. A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem.
11. Říkávají: "Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?"
12. Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění.
13. Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností?
14. Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán.
15. Kdybych řekl: "Budu mluvit jako oni", věrolomně bych opustil pokolení tvých synů.
16. Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo.
17. Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec.
18. Věru, stavíš je na kluzké cesty, do zkázy je srazíš.
19. Jaký úděs náhle vzbudí, hrůzou se obrátí vniveč do jednoho.
20. Jako snem po procitnutí, Panovníku, pohrdneš jejich přeludem, až se vzbudíš.
21. Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví,
22. byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval.
23. Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici,
24. povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš.
25. Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení.
26. Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.
27. Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost.
28. Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.
| 
