1. Jakub, otrok Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům, které jsou v rozptýlení.
2. Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení.
3. Víte, že přezkoušení vaší víry přináší vytrvalost.
4. A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.
5. Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána.
6. Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem.
7. Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;
8. muž nerozhodný, nestálý ve všem, co činí.
9. Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení
10. a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy:
11. vyjde slunce se svým žárem a vysuší trávu, její květ opadne a krása jeho vzhledu zanikne. Tak i boháč v tom, co činí uvadne.
12. Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž [Pán] zaslíbil těm, kdo ho milují.
13. Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: 'Jsem pokoušen od Boha.' Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.
14. Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí.
15. Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.
16. Nenechte se klamat, moji milovaní bratři.
17. Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení.
18. On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.
19. Víte to, moji milovaní bratři. Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.
20. Neboť hněv muže spravedlnost Boží nepůsobí.
21. Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše.
22. Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří sami sebe klamou.
23. Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář;
24. podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.
25. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání.
26. Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, nýbrž klame své srdce, jeho zbožnost je marná.
27. Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa.
| 
