Zjevení Janovo, Chapter 10

1. Tu jsem uviděl sestupovat z nebe jiného mocného anděla oděného do oblaku a nad jeho hlavou byla duha; jeho tvář byla jako slunce a jeho nohy jako ohnivé sloupy    2. a v ruce měl rozvinutý malý svitek. Pravou nohou se postavil na moře, levou na zem    3. a vykřikl mohutným hlasem, jako když řve lev. A když vykřikl, sedm hromů promluvilo svými hlasy.    4. Jakmile promluvilo těch sedm hromů, chtěl jsem psát, ale uslyšel jsem hlas z nebe, který říkal: "Zapečeť, co promluvilo těch sedm hromů, a nepiš to."    5. A anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, zdvihl svou pravou ruku k nebi    6. a přísahal při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebe i to, co je v něm, zemi i to, co je v ní, a moře i to, co je v něm, že čas již více nebude,    7. nýbrž ve dnech hlasu sedmého anděla, až bude troubit, bude dokonáno tajemství Boží, jak to ohlásil svým otrokům prorokům.    8. Hlas, který jsem uslyšel z nebe, se mnou opět mluvil a říkal: "Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek, který je v ruce anděla stojícího na moři a na zemi."    9. I odešel jsem k tomu andělovi a řekl jsem mu, aby mi dal ten malý svitek. Řekl mi: "Vezmi jej a sněz; naplní tvé břicho hořkostí, ale v tvých ústech bude sladký jako med."    10. Vzal jsem ten malý svitek z ruky anděla a snědl jsem jej; v mých ústech byl sladký jako med, ale když jsem ho snědl, naplnil mé břicho hořkostí.    11. A řekli mi: "Musíš znovu přinést proroctví mnohým lidem, národům, jazykům i králům."