Kazatel, Chapter 11

1. Posílej svůj chléb po vodě - po čase znovu najdeš jej.    2. Rozděl vše na sedm nebo i osm dílů, vždyť nevíš, co zlého může potkat zem.    3. Když se oblaka naplní vodou, průtrž se na zemi vylije. Když spadne strom, zůstane ležet, ať padl k jihu nebo na sever.    4. Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje, kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí.    5. Tak jako nerozumíš cestě větru anebo zárodku v lůnu těhotné, stejně tak nerozumíš dílu Boha, jenž působí to vše.    6. Rozsívej zrána svoje zrno ani zvečera své ruce neskládej - vždyť nevíš, zda se zdaří to, či ono, či zda je stejně dobré obojí.    7. Jak sladké je světlo; vidět slunce je tak příjemné!    8. Jakkoli dlouho člověk žije, ze všech těch let ať se raduje - ať ale přitom pamatuje, kolik jej čeká dnů v temnotě. Vše, co přijde, je zmar.    9. Raduj se, mladíku, ze svého mládí; ze srdce vesel se, dokud jsi mlád. Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce, za tím, co vidíš svýma očima. Buď si však vědom, že s tímto vším před Božím soudem budeš stát.    10. Zármutek si k srdci nepřipouštěj a všechny potíže drž si od těla - vždyť dětství a mládí je marnost prchavá!