Ezechiel, Chapter 2

1. "Synu člověčí," řekl mi, "postav se na nohy. Chci s tebou mluvit."    2. Když ke mně promluvil, vstoupil do mě Duch a postavil mě na nohy. Tehdy jsem slyšel, jak ke mně promlouvá.    3. "Synu člověčí," řekl mi, "posílám tě k Izraelcům, k těm vzpurným pohanům, kteří se bouří proti mně. Stejně jako jejich otcové i oni mě až do dneška stále jen zrazovali.    4. Synové, k nimž tě posílám, jsou paličatí a zatvrzelí. Proto jim řekni: ‚Tak praví Panovník Hospodin.'    5. Ať už poslechnou nebo ne - vždyť je to banda vzbouřenců - aspoň poznají, že měli mezi sebou proroka.    6. Ty, synu člověčí, se jich však neboj. Neboj se ani jejich slov, i když jsi obklopen trním a bodláčím a žiješ mezi štíry. Neboj se jejich slov a nelekej se jejich pohledů - vždyť je to banda vzbouřenců.    7. Vyřiď jim má slova, ať už poslechnou nebo ne - vždyť jsou to vzbouřenci.    8. Ty, synu člověčí, však poslouchej, co ti řeknu. Nevzpírej se jako ta banda vzbouřenců. Otevři ústa a sněz, co ti dávám."    9. Podíval jsem se a hle - proti mně natažená ruka a v ní svitek.    10. Rozvinul ho přede mnou; zepředu i zezadu byl celý popsán slovy nářků, úpění a bědování.