1. Po nějaké době měl Abram vidění, ve kterém dostal Hospodinovo slovo: "Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá nesmírná odměna."
2. Abram odpověděl: "Hospodine, Pane můj, co mi chceš dát? Chodím životem bezdětný a svůj dům zanechám Eliezerovi z Damašku.
3. Pohleď, nedal jsi mi potomka," pokračoval Abram, "a tak mým dědicem bude můj čeledín!"
4. Vtom dostal Hospodinovo slovo: "Ten tvým dědicem nebude; tvůj dědic vyjde z tvých vlastních beder!"
5. Vyvedl jej ven a řekl: "Pohlédni k nebi a spočítej hvězdy, budeš-li je moci spočítat." Pak dodal: "Tolik bude tvého semene."
6. Abram tehdy uvěřil Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost.
7. Řekl mu také: "Já jsem Hospodin, jenž tě vyvedl z chaldejského Uru, abych ti dal za dědictví tuto zem."
8. Abram se zeptal: "Hospodine, Pane můj, podle čeho poznám, že ji zdědím?"
9. On mu odpověděl: "Přines mi tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana, také hrdličku a holoubě."
10. Abram mu všechna ta zvířata přinesl, rozťal je napůl a položil jednu část proti druhé; ptáky však neroztínal.
11. K mrtvým tělům se snášeli dravci, ale Abram je odháněl.
12. Když pak slunce začalo zapadat, přišel na Abrama hluboký spánek. Náhle jej sevřela hluboká, děsivá tma.
13. Tehdy Hospodin Abramovi řekl: "Buď si jist, že tví potomci budou přistěhovalci v zemi, jež nebude jejich; tam budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let.
14. Já však také budu soudit národ, jemuž budou otročit, a tak odtud potom vyjdou s velikým jměním.
15. Ty sám se odebereš ke svým otcům v pokoji a budeš pohřben ve šťastném stáří.
16. Sem se ale vrátí až čtvrté pokolení, neboť nepravost Emorejců ještě není dovršena."
17. Když slunce zapadlo a nastala tma, objevila se kouřící pec a mezi těmi díly zvířat prošla ohnivá pochodeň.
18. V ten den Hospodin vstoupil s Abramem do smlouvy. Řekl: "Tuto zem dávám tvému semeni; od Egyptské řeky až po tu velikou řeku, řeku Eufrat:
19. Kenijce, Kenizejce a Kadmonce,
20. Chetejce, Perizejce, Refajce,
21. Emorejce, Kananejce, Girgašejce a Jebusejce."
| 
