1. Nechme už tedy úvodních řečí o Kristu a směřujme k dospělosti. Nepokládejme znovu základy - ať už je to pokání z mrtvých skutků, víra v Boha,
2. učení o křtech, vkládání rukou, vzkříšení z mrtvých a o věčném soudu.
3. Dá-li Bůh, vydáme se dál.
4. Pro ty, kdo byli už jednou osvíceni, kdo okusili ten nebeský dar, získali podíl na Duchu svatém,
5. okusili dobrotu Božího slova i moc budoucího věku,
6. a přesto odpadli, pro ty je nemožné znovu se vrátit k pokání. Znovu by tak pro sebe křižovali Božího Syna, znovu by ho vydávali potupě!
7. Když země vsákne vydatné deště a vydá zemědělcům dobrou úrodu, je na ní Boží požehnání.
8. Pokud však plodí jen bodláčí a trní, je bezcenná a blízká prokletí - nakonec ji čeká spálení.
9. Milovaní, přestože takto mluvíme, jsme si o vás jisti něčím lepším - tím, co se týká spasení.
10. Bůh není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši námahu a na lásku, kterou jste prokazovali jeho jménu, když jste sloužili a dosud sloužíte svatým.
11. Toužíme však, aby každý z vás tuto horlivost projevoval až do konce, kdy se splní naše naděje.
12. Proto nebuďte líní, ale řiďte se příkladem těch, kdo skrze víru a trpělivost dosáhli zaslíbení.
13. Když totiž Bůh dával zaslíbení Abrahamovi, neměl, při kom větším by přísahal, a tak přísahal sám při sobě:
14. "Jistě ti nesmírně požehnám a nesmírně tě rozmnožím."
15. Abraham pak díky trpělivosti dosáhl zaslíbení.
16. Lidé vždy přísahají při někom vyšším a přísaha je pro ně potvrzením, o němž nemůže být spor.
17. Bůh ovšem chtěl dědicům zaslíbení přesvědčivě ukázat nezvratnost svého rozhodnutí, a tak svůj slib stvrdil přísahou.
18. A protože je nemožné, aby Bůh lhal, stávají se tyto dvě nezvratné věci mocným povzbuzením pro nás, kdo jsme našli útočiště v nabídnuté naději.
19. Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu,
20. kam za nás vstoupil náš předchůdce Ježíš, který se na věky stal veleknězem podle Melchisedechova řádu.
| 
