Izaiáš, Chapter 26

1. V ten den se v judské zemi bude zpívat tato píseň: Máme pevné město - on sám je jeho spásou, jeho valem a hradbou.    2. Otevřete brány, ať vejde spravedlivý lid, který se drží věrnosti.    3. Člověka s pevným postojem chráníš dokonalým pokojem, vždyť spoléhá se na tebe.    4. Doufejte v Hospodina vždycky, navěky - Skalou věků je jen Hospodin!    5. On strhává dolů obyvatele výšin a nedobytné město boří; boří je až k zemi, až do prachu je sráží.    6. Bude zašlapáno pod nohy, pod nohy ztrápených, kroky ubohých.    7. Cesta spravedlivého je poctivá, stezku spravedlivého vyrovnáš.    8. Na cestě tvých soudů, Hospodine, v tebe doufáme; po tvém jménu, po tvé připomínce v duši toužíme.    9. Má duše v noci touží po tobě, můj duch tě hledá s úsvitem. Když se tvé soudy dějí na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti.    10. Když se však prokazuje vlídnost lumpovi, spravedlnosti se neučí; v zemi práva pak páchá bezpráví, nevidí, jak vznešený je Hospodin.    11. Svou rukou, Hospodine, hrozíš jim, oni to ale nevidí. Ať vidí, jak horlíš pro svůj lid! Ať se zastydí! Ať všechny tvé nepřátele oheň pohltí!    12. Nám však, Hospodine, pokoj působíš; za vše, co jsme udělali, jsi nám odplatil.    13. Hospodine, Bože náš, jiní krom tebe vládli nám, my však jen na tebe chceme spoléhat, jen tvoje jméno uctívat.    14. Už jsou však mrtví, neožijí, nevstanou jejich mrtvoly - vždyť jsi je ztrestal, vyhladil, nenechal jsi po nich ani památky.    15. Rozmnožil jsi národ, Hospodine, rozmnožil jsi národ, oslavil ses, rozšířil jsi všechny naše hranice!    16. Hospodine, hledali tě ve svém soužení, když jsi je napomínal, šeptali modlitby.    17. Jako těhotná, když má porodit, trpí a sténá bolestí, tak jsme na tom před tebou byli my, tak jsme, Hospodine, trpěli.    18. Byli jsme těhotní, měli jsme bolesti, jen pouhý vítr jsme ale rodili: spásu jsme na zemi nezpůsobili, obyvatelé světa nepadli.    19. Tví mrtví ale ožijí, vstanou mé mrtvoly. Probuďte se, prozpěvujte, v prachu pohřbení! Tvá rosa je jako rosa svítání, zemi mrtvých s ní zavlažíš!    20. Vejdi, můj lide, do svých pokojů, zavři za sebou dveře. Schovej se na malou chviličku, než přejde jeho hněv.    21. Hle - Hospodin opouští svůj příbytek, aby ztrestal viny obyvatel země. Země odkryje na ní prolitou krev, přestane přikrývat své zabité.