Izaiáš, Chapter 6

1. V roce, kdy zemřel král Uziáš, jsem spatřil Pána sedícího na vznešeném a vyvýšeném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám.    2. Nad ním se vznášeli serafové, každý se šesti křídly: dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali.    3. Jeden ke druhému přitom volali: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, jeho sláva naplňuje všechnu zem!"    4. Hlasem toho volání se chvěly čepy veřejí a chrám se naplnil dýmem.    5. Tehdy jsem zvolal: "Běda mi - teď zahynu! Jsem člověk s nečistými rty, žiji uprostřed lidu s nečistými rty, a přitom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hospodina zástupů!"    6. Vtom ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce žhavý uhlík vzatý kleštěmi z oltáře.    7. Dotkl se mých úst a řekl: "Hle, tento uhlík se dotkl tvých rtů; tvá vina byla odstraněna a tvůj hřích očištěn."    8. Potom jsem uslyšel Pánův hlas: "Koho pošlu? Kdo nám půjde?""Zde jsem, pošli mě!" odpověděl jsem.    9. Tehdy řekl: "Jdi a vyřiď tomuto lidu: ‚Slyšte a poslouchejte, ale nerozumějte, hleďte a dívejte se, ale nevězte!'    10. Zatvrď srdce tohoto lidu, zacpi jim uši a zavři oči, aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, aby nebyli uzdraveni."    11. Zeptal jsem se: "Na jak dlouho, Pane?" a on odpověděl: "Dokud se města nestanou troskami, v nichž se nebydlí, dokud nebudou domy bez lidí a země obrácená v sutiny.    12. Dokud Hospodin nevyžene lidi pryč, takže tu zemi všichni opustí.    13. Kdyby v ní zůstala i jen desetina, musí být znovu vypleněna. Ale jako dub, jako mocný strom zanechá pahýl, když je poražen, tak je svaté símě oním pahýlem."