1. Běda tomu městu vraždění! Je plné lží a loupeží a nepřestává plenit.
2. Už sviští bič! Kola rachotí! Koně se dali v trysk! Vozy lomozí!
3. Jízda útočí! Mečů blýskání! Kopí třpyt! Kolik jen padlých, mrtvol hromady! Všude bezpočtu mrtvých, až přes ně lidé padají!
4. To vše proto, že tolik smilnila ta smilnice tak vábivá, mistryně kouzel, která kupčila s národy skrze smilstva svá a s pokoleními skrze svá kouzla.
5. "Hle, já jsem proti tobě!" praví Hospodin zástupů. "Vyhrnu ti sukni nad hlavu; ukážu národům tvou nahotu a královstvím tvou ostudu.
6. Nakydám na tebe ohavnosti a veřejně tě potupím, vystavím tě na odiv!
7. Kdo tě uvidí, uteče od tebe a řekne: ‚Zničeno je Ninive; copak ho někdo lituje?' Kde bych ti tedy našel nějaké těšitele?"
8. Copak jsi lepší, než byly Théby mezi nilskými rameny, obklopené vodami? Řeka jim byla opevněním a vodu měly za hradby.
9. Mocný Habeš, Egypt bez hranic, Put i Libye mezi jejich spojenci.
10. I Thébané však byli vyhnáni, museli jít do zajetí. Jejich děti byly rozráženy na každém nároží. O jejich přední muže losovali, všichni jejich velmoži dostali řetězy.
11. Tak i ty budeš jako opilec, úplně bez sebe. I ty se budeš potácet a hledat skrýš před nepřítelem.
12. Všechny tvé pevnosti jsou jako fíkoví - stačí se do nich opřít, a zralé fíky padají do úst tomu, kdo je sní!
13. Jen se podívej na své vojáky - jsou jako ženy! Brány tvé země jsou nepřátelům otevřeny, oheň pohltil tvé závory.
14. Čerpej si vodu pro čas obležení, své pevnosti si opevni! Šlapej hlínu, mačkej jíl, chop se formy na cihly!
15. Stejně tě tam ale zhltnou plameny a meč tě vyhladí; zhltne tě jako kobylky! Zkus se rozmnožit jako kobylky, rozmnož se jako žravý hmyz!
16. I kdyby tvých kupců bylo sebevíc, ještě víc než hvězd na nebi, jak kobylky se vylíhnou a uletí.
17. Tví dvořané jsou jak žravý hmyz, tví úředníci se hemží v rojích. V chladný den usedají na zídky, pak ale vyjde slunce a zas uletí a nikdo neví, kam se poděli.
18. Asyrský králi, tví pastýři usnuli, tví hodnostáři ulehli! Po horách rozptýlen je tvůj lid a není, kdo by je shromáždil.
19. Není léku na tvé zranění, tvá rána už se nezhojí. Všichni, kdo o tobě uslyší, zatleskají samou radostí. Vždyť koho se nedotklo tvé ustavičné zlo?
| 
