1. Samotáři jde jen o vlastní choutky, každou rozumnou radou pohrdne.
2. Tupec nijak nestojí o rozumnost - chce jen vyklopit, co má na srdci.
3. Kam přijde darebák, přijde i pohrdání, za ním pak hanba a potupa.
4. Hluboká voda jsou slova úst některých, zurčící potok, pramen moudrosti.
5. Stranit darebákovi jistě není dobré, natožpak nevinného o právo připravit.
6. Tupcova ústa spěchají k hádkám, jeho rty po výprasku volají.
7. Tupci jsou jeho ústa záhubou, rty jsou mu pastí smrtelnou.
8. Pomluvy se tváří jako pamlsky, hluboko do nitra ale padají.
9. Kdo při své práci lenoší, od kazisvěta se příliš neliší.
10. Hospodinovo jméno je pevnou věží; spravedlivý se uchýlí do jeho bezpečí.
11. Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, nepřekonatelnou zdí je v jeho představách.
12. Pýcha předchází pád, slávu předchází pokora.
13. Kdo odpovídá dřív, než vyslechne, hloupost projevuje k vlastní ostudě.
14. Lidský duch dovede unést nemoc, ztrápený duch se však nedá vydržet.
15. Rozumné srdce nabývá poznání, moudré uši prahnou po vědění.
16. Dar otvírá člověku dveře, i před velikány jej přivede.
17. První, kdo líčí spor, se zdá být v právu, příchod druhého jej ale prověří.
18. Los dokáže ukončit sváry, i mocné dovede rozsoudit.
19. Ukřivděný bratr se uzavře jak město, rozepře působí jako hradní závory.
20. Ovocem svých úst si každý naplní břicho, úrodou vlastních rtů se každý nasytí.
21. Jazyk má moc nad smrtí i životem, kdo rádi mluví, jedí jeho ovoce.
22. Kdo našel manželku, ten našel štěstí, Hospodin jej svou přízní obdařil.
23. Chudák poníženě prosí, boháč odpovídá hrubostí.
24. Jsou tací přátelé, co jsou jen ke škodě; bližší než bratr je ale ten, který miluje.
| 
