Píseò, Chapter 4

1. Ach, jak jsi krásná, lásko má, ach, jak jsi krásná! Tvé oči pod závojem jsou jako holubičky, tvé vlasy jako stádo koz, jež sbíhá z gileádských hor.    2. Tvé zuby jsou jak stádo ovcí skvoucích, když vycházejí z koupadla: jak párky dvojčat kráčejí, ani jediné nechybí.    3. Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, tvá ústa tolik líbezná! Jak plátky granátových jablek jsou pod závojem spánky tvé.    4. Jako věž Davidova je tvoje šíje, jak zbrojnice se tyčící; na tisíc štítů je na ní zavěšeno, pavézy všech mužů udatných.    5. Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je, srnčí dvojčátka, jež pasou se v liliích.    6. Ještě než s vánkem přijde den a rozprchnou se stíny, na horu myrhy vyjdu si, na pahorek vonných koření.    7. Celá jsi krásná, lásko má, jsi dokonalá, bez vady!    8. Se mnou z Libanonu, nevěsto má, se mnou z Libanonu kéž bys šla! Z vrcholku Amany by ses rozhlédla, z vrcholku Seníru, z Hermonu, z doupat lvů, z těch leopardích hor.    9. Srdce mé zajalas, má drahá nevěsto, srdce mé zajalas jediným pohledem, řetízkem jediným na hrdle svém.    10. Ach, jak jsou krásná milování tvá, má drahá nevěsto! Nad víno lahodnější jsou milování tvá, vůně tvých olejů nad všechny balzámy.    11. Tvé rty, má nevěsto, kanou nektarem, mléko a med máš pod jazykem, libanonská vůně jak šatem halí tě.    12. Zahrada zamčená jsi, má drahá nevěsto, studnice zamčená, pramen zapečetěný.    13. Tvé údy jsou sadem jabloní granátových s rozkošným ovocem, s henou a nardem,    14. s nardem a šafránem, s puškvorcem a skořicí, se všelijakým kořením, s myrhou a aloí a nejlepšími balzámy.    15. Jsi pramen zahradní, studnice živých vod, bystřina proudící z libanonských hor!    16. Zvedni se, větříku severní, ach, jižní vánku, přijď! Prožeň se mojí zahradou, její balzámy ať zavanou. Můj milý ať přijde do své zahrady, její rozkošné ovoce ať okusí!